Videa

Jak to vypadalo na včerejší vernisáži? 

Koukejte na to:

Po dlouhé době zase přicházíme s videem. Toto jsme natočily koncem srpna během projektového soustředění, kdy jsme mimo jiné pracovaly na konceptu haPPPeningu, jednaly o umístění výstavy atd.

Kristýna se nám vrátila zdárně z dalekého putování a v průběhu natočila krátké video o těle. Děkuju za to!!!

Zdravíčko, děvčata i chlapci, ženy a muži a vůbec všichni... potichu se tetelím v podzimu a trochu překopávám návod na výrobu masek. Budou drobné změy, buďte trpěliví a určitě se ještě tento týden dočkáte.

Komunikace tady v samém nitru blogu a komunikace všech projektových tahounů není zrovna nejlepší. Můžou za to různé vzdálenosti, které nás dělí. Z očí do očí by vše bylo snadnější a rychlejší. Nicméně musíme pracovat s tím, co máme.

Když jsem se koukala na anketu, hladilo mě po duši, kolik rukou už kliklo na jednu z odpovědí. Zároveň jsme anketu stvořili s cílem vědět, co tu chcete. A tak jsem se rozhodla odškrtnout snahu u první položky. Natočila jsem video.

Infovideo + shrnutí dosavadní aktivity + co dál v Projektu

Tak. A je to. Nahráno nové video. (Zase tak nové není, už je nějaký ten týden natočené :))

Tentokráte se věnujeme oné temné straně aneb Tělu.

Video vyšlo nejvíc z aktuální situace - nespokojenosti a měly jsme k tomu opravdu co říct. Jak se nám změnily náhledy na tělo, nároky na tvar i velikost a že je to všechno jen o pocitu.

S nahráváním se činíme, jak je vidno.

Po minulém křupání ve sněhu jsme zvládly ještě dlouho mluvit a opět jsme zasedly na naše oblíbené, intelektuálně vyhlížející místo. Kočulka nechyběla.

Tentokrát jsme začaly mluvit o věcech, které představují to konkrétní peklo. Záchvaty, špatné jídlo/dobré jídlo, zkraty v hlavě, nutkání. Ty zvrácené chvíle, kdy člověk ku příkladu chce mít záchvat...

Byly jsme se o víkendu se Zuzkou projít v jednom moc hezkém ránu. Původní plán "objevit" někde v lese starý rozpadlý bazén (který vím, že existuje) se nevyvedl, ale neúspěchem bych to nenazvala, protože byl sníh, po kterém se dá chodit, aniž by se člověk bořil, ranní sluníčko, jiskřivý zvuk lesa a další příjemnosti například v podobě milého a "videogenického" personálu lesního hotelu, který můžete sledovat v našem dalším videu...:)

Protože už čekám netrpělivě na nějaké reakce ohledně videí... klepou se mi prsty a chci o tom dopředu napsat.

K videím, která natáčíme...

Zde se snažíme povědět něco o našem vztahu k jídlu a k jezení. Jezením máme na mysli spíše samotný akt - chvíle, kdy usedáme k jídlu, kdy u něj pobíháme, kdy ho stíháme a nestíháme a hlavně mluvíme o různých myšlenkách a pocitech, které máme při společném jídle s kýmkoliv. Je rozdíl jíst mezi cizími lidmi, mezi rodinou a nebo s lidmi, co mají podobně pokroucené vnímání jídla.