O(d) vás

Po velice dlouhé době jsem se odhodlala přepsat svůj deník necenzurovaně, a i když to dalo spoustu přemáhání a slziček, tak posílám...

Lucie

Na mail nám dorazil další příspěvek ke sdílení, tentokrát od Lucie.

Možná bude znít povědomě i vám. Touha vejít se do malých šatů může někdy znamenat totéž jako sáhnout si až na vlastní dno... Kolik stojí šaty a kolik lidský život? To, co občas vypadá jako "must have", může nakonec skončit dost nevýhodně.

Děkujeme, Luci!

"...ráda bych poskytla svůj příběh a zkušenosti s anorexií, abych varovala ostatní dívky před anorexií..."

Napsala nám Tereza, aby sdílela zase kus historie svého prožívání. V rámci dosavadních textů, co máme tady na webu, je její psaní odlišnější v tom smyslu, že Terez mapuje svůj problém zpětně s důrazem na chronologii.
Píše rok po roce...
A tak možná její zápisky můžou tvořit součást střípečků odpovědí na (lidmi z "vnějšku" často kladenou) otázku,
jak tyhle problémy vlastně vznikají? 

Jak vypadá boj s ppp a že všechno je trochu komplikovanější, než se na první pohled může zdát a že na počátku nemusí vždycky stát klišé ve formě slovního úsměšku "máš velkej zadek/břicho"...

(první část Terezina příběhu jste mohli číst zde)

Text, který najdete "pod perexem", napsala  a předala Terez. Je to část životního příběhu s bulimií.

Text, který do projektu věnoval doposud jediný zástupce mužského pohlaví s ppp, co se rozhodl přispět...

Děkujeme!

Ahoj všichni,

dnes je 28.1. ...

Chtěla bych tedy ještě naposledy oslovit ty, kteří chtějí anonymně nebo pod nějakým/svým jménem publikovat něco ze sebe a ze svých pocitů, prožitků, poznatků či čehokoli dalšího, co je doprovázelo/doprovází při cestě s PPP.

Poezie, zápisky, příběhy, obrázky...

Po včerejším extempóre jsem si stoupla ráno na váhu a ta mi ukázala nechutné číslo, přitom před týdnem a něco jsem měla o tři kila míň.. děs, výčitky, špatná nálada, brek v našem paneláku na schodech.. i fyzicky mi je špatně, vypadám hrozně a cítím se ještě hůř. Nevěnuji čas tomu, čemu bych měla, nic nestíhám a čím to je?

Dnes jeden příspěvěk od Dariny. Děkujeme.

My sice přispíváme pomálu, ale chodí nám víc a víc reakcí od vás. Z čehož máme vůbec největší radost. Tenotkrát deníkové zápisky od Terezy, které moc děkujeme.

Nutno podotknout, že se mi hodně "líbí" myšlenka o čekání... nicnedělání a pouhé čekání na hubnutí... a co bude potom? Až zhubneme? Myslím, že slovo čekání je vůbec hodně zásadní pro všechny PPP.

Zuz

První část příběhu Jitky.

Děkujeme.

O hospitalizaci