Jak se tak uzdravuju (teď už nepochybuju o tom, že to tak je, proto se to nebojím nazvat pravým jménem), pociťuju něco, co se hrozně těžko formuluje. Vždy to musí vyznít šíleně a banálně, ale je v tom pro mě esenciálně důležitý, životní perspektivu měnící objev. Kdybych to měla vměstnat do jedný věty, tak by to asi znělo takhle: "ŽIVOT NENÍ O JÍDLE". Heureka!!! To je objev ve 27 letech, vole. Jsem vděčná za to, že alespoň někdy. A o čem teda ale je?! Doprovázejí to pocity euforie i veliký zmatenosti.
Od tý doby, co nekontroluju tolik jídlo, nekontroluju tolik život. A on se prostě děje, a v tom je pro mě zcela nová magie. Věci se dějou samy od sebe, organicky. A dostávaj se tam, kam bych je cíleným organizovaným kontrolovaným směřováním nikdy nedostala. Komunikace. Vztahy. Aktivity. Práce. Cestování. Poznávání. Všechno. ŽIVOT. Do prdele ty vole páni!!!!!! Pocit že všechno je možný. Pocit svobody a tý tíhy, jak s ní naložit.
Je mi moc líto těch zameškanejch let. Let v ulitě PPP. Let ve vakuu. Ale byly nějakým způsobem nutný, měly/mají svůj význam.
Jak velkou pociťuju lítost, tak stejně velkou radost a vděk pociťuju za procitání a probouzení do světa. Do opravdovýho (? asi?) světa. JO. Je to strašlivě zajímavej proces. Tak nějak se rodím. Narodila jsem se v 26 letech. Nedávno jsme na tohle téma měly pro mě velmi podnětnej rozhovor s Kristýnou. Smály jsme se, že mně je 1 rok a jí 5 (nebo kolik, Kristýno? Odpusť, že si nejsem jistá datem Tvého narození.) Na to, že jsme takový bejbyny, jsme si toho už spoustu prožily. Spoustu ale zase se, kvůli tomu x-letýmu uvěznění ve vakuu PPP. Snažíme se to nějak dohánět. K. je dál než já (vždyť je taky starší!!), tím je pro mě velikou inspirací. Jsem opožděná hlavně emocionálně. Aktuálně na to narážím při hledání partnera. Líběj se mi muži kolem 30 (muži. ne kluci), je mi 27, vypadám na 20, a emocionálně vyzrálá jsem tak na 12-15. Juhu! Čeká mě na sobě ještě spousta práce a matení okolí.
Zmínkou o rozhovoru s K. se dostávám taky opět k tomu, jak velkou podporou Projekt je, což mi dal opět pocítit při našich zimních setkáních a intenzivnější komunikaci. Věci tak strašlivě těžko předatelné "normálním" lidem není třeba obhajovat, vysvětlovat – holky ví svý a rozumí. Díky!