Jedno předvánoční setkání

Těsně před Vánoci jsme využily čas ke skoro kompletnímu setkání projektového jádra a  společnému víkendu v Jeseníkách. Po delší době jsme se vrátily ke skutečné podstatě toho, proč fungujeme. Protože nefungujeme prvotně proto, abychom se fotily, přednášely, nebo sbíraly příspěvky do publikace, ale prvnotně fungujeme proto, abychom tu byly vzájemně jedna pro druhou, což platí i pro vás. Pro mě osobně (a možná je to proto, že žiju v zahraničí a nemám tak možnost účastnit se dalších akcí) projekt v první řadě představuje skupinu skvělejch holek, se kterýma bych jinak asi sotva měla možnost se setkat, protože každá žijeme jinde a jinak, ale přesto jsme si v mnoha věcech podobné, a v mnoha věcech taky ne, máme společnou řeč, a kde jí nemáme, tam to vůbec nepřekáží.

Continue Reading

Potřebovala bych se rozepnout a vyslíct ze sebe samé

Moje tělo na tom není dobře, kazí se mi nehty, záda jdou do kytek, a když se na posteli otáčím tak to už přirozeně netáhnu břišním svalstvem ale stehnama,

k čemuž připočtu-li únavu-čilost neodpovádající reálným výdajům,

dostávám se k jednoduchému výsledku, a to, že jsem si úspěšně pokazila standartní stav těla.

Že jsem překročila určité normální hranice a jsem v pásmu celkové nepohody.

Moje tělo je chodící odpaďák, ani to nemůžu nazvat "kompostem" byť se jedná o samé organické potraviny, jejichž zbytky jsem poháněna poslední dvatři týdny (možná dýl?), ale které složením neodpovídají tomu, na čem se mi přirozeně dobře funguje.

Continue Reading

Kristý řádkuje o Domažlicích 2015 3.díl

Ráno budíček,

zázvorový čaj a jo, vypli nám to, chlap se přiznal dobrovolně,

protože "jste už přeci hodně večer pracovaly",řekl pan domácí, když jsem zmizelý internet zmínila.

 (Ty vole, být jiné nátury, necháme si vrátit půlku peněz jako odškodné za "znemožnění dokončení práce a tudíž jsme se -je jedno že mohly – nemohly připravit na konferenci")...

 

Tělo nebo člověk (tělo už je jenom věc)

 

Continue Reading

Kristý řádkuje o Domažlicích 2015 2.díl

Bylo opravdu krásné poledne, když sme začly směřovat do centra.

Naše první kroky směřovaly k DéeMku. Překvapivě bylo otevřeno i takto v neděli a my mohly doplnit nezbytné zásoby papírových pilníčků na nehty (víte, že PPP se podepíše nejen na středu těla, ale i na koncových oblastech typu vlasy nehty?) a pokračovat směr nemocnice.

Domažlice, ač se nezdají, jsou sakra vleklé a i když nebylo teplo (přestože krásně a sluníčkově), tak jsem se i s ultralehkou gemmou opotila.

Úplně na konci, chabých několik metrů před cedulí s přeškrtnutým názvem města odbočka do prava a stoupáček, na jejímž konci vlevo stála NEMOCNICE DOMAŽLICE.

Continue Reading

Kristý řádkuje o Domažlicích 2015 1.díl

Konference v Domažlicích. Jakákoli konference, na které můžeme s projektem zaznít v rámci tématu.

Narozdíl od loňska bez trémy.

Vize jedna: Nedělní cesta podzimním ránem, líná káva kdekoli se nám zachce, zahození batohů a kabátů, instalace fotovýstavy,trochu ostýchavé zahájení,

hudba a mluvené slovo nerušivě plnící prázdný vzduch nemocničního prostoru,

potom úsměvy a klid,oblíct sbalit a nechat svému osudu, 

hledat a najít nocležiště,

odhodit batohy,

courat se úplně kdekoli se nám bude chtít, po sedmé večer vyzvednout na nádraží Teréz, a spolu s L. zajít ve čtyřech někam na projektové pivo, načež se odebrat do nosležiště, zalehnout a spát,

ráno nohy a podpaží do umyvadla,

v zrcátku obličeji dodat trochu šťávy make-upem, obléct slušnější civil a vyrazit na konferenci podat svědectví o tom, co jsme zač.

Dá-li Pánbůh, prodat pár knih, a ve zdraví se večer navrátit každá do své domoviny.

 

Obraz jedna: Čtvrtek, nocležiště zrušeno. Majitel objektu si nás tam dle slov paní pořadatelky konference nepřeje.

Placené ubytování? Jehla v kupce sena (lepší přirovnání je asi tuhé hovno v kupce hnoje).

Continue Reading

Já už ani nechtěla hubnout, ale hubla jsem

Na mail nám dorazil další příspěvek ke sdílení, tentokrát od Lucie.

Možná bude znít povědomě i vám. Touha vejít se do malých šatů může někdy znamenat totéž jako sáhnout si až na vlastní dno... Kolik stojí šaty a kolik lidský život? To, co občas vypadá jako "must have", může nakonec skončit dost nevýhodně.

Děkujeme, Luci!

 

"...ráda bych poskytla svůj příběh a zkušenosti s anorexií, abych varovala ostatní dívky před anorexií..."

 

Continue Reading

Kdy(ž) je třeba prevence 2015

Loni jsme se zúčastnily třetího ročníku mezioborové konference Kdy(ž) je třeba prevence, kterou pořádá o.s. Stop PPP! v Domažlicích.

Letos jsme pozvání opět přijaly. Kromě příspěvku v hlavním přednáškovém bloku konference se také chystáme "odbouchnout" druhou etapu naší putovní fotovýstavy, nesoucí název Tělo může být nositelem problému, ale nemusí nutně zobrazovat jeho intenzitu.

O co přesně jde a půjde? To se dozvíte pod perexem...

 

Continue Reading

Od Terez II

Napsala nám Tereza, aby sdílela zase kus historie svého prožívání. V rámci dosavadních textů, co máme tady na webu, je její psaní odlišnější v tom smyslu, že Terez mapuje svůj problém zpětně s důrazem na chronologii.
Píše rok po roce...
A tak možná její zápisky můžou tvořit součást střípečků odpovědí na (lidmi z "vnějšku" často kladenou) otázku,
jak tyhle problémy vlastně vznikají? 

Jak vypadá boj s ppp a že všechno je trochu komplikovanější, než se na první pohled může zdát a že na počátku nemusí vždycky stát klišé ve formě slovního úsměšku "máš velkej zadek/břicho"...

(první část Terezina příběhu jste mohli číst zde)

Continue Reading
Close Menu