Na druhý pohled

Jak mě ohrožovaly skinny jeans

Autor: Jana

Včera mě úplně vystresovaly moje kalhoty. Pěkné tmavomodré upnuté džíny, víte co, taková ta skinny cool věcička. Šla jsem se svym přítelem ven a polovinu doby jsem bojovala s myšlenkama na svojí tlustotu v souvislosti s těma kalhotama. Jak jsou na mě našponovaný, až mi sjížděj, a že mi už určitě vylejzaj ven kalhotky, a jestlipak se mi už na bocích dělá takovej ten přefiknutej muffin...

 

Blbá blá blá, až jsem si na veřejnym místě začala ty kalhoty nepokrytě vytahovat, popotahovat a štelovat a kontrolovat. A obličej mi deformoval autentickej škleb mýho holotropního dejchání, kterej se mi v kritickejch chvílích vymyká zpod kontroly, protože to dejchání ve skutečnosti nedělám já, ale moje podvědomí. V takových chvílích se rozhazuju ještě víc do vrtule myšlenkama na to, jestli jsou na daném místě kamery, jestli u těch kamer sedí nějaká ostraha a pozoruje moje sebehanobení v přímém přenosu, anebo jestli to pak sledují na pásce a za jak dlouho tu pásku asi smažou.

Pak jsem přišla domu, svlíkla kalhoty, koukla se na cedulku velikosti (bylo to M, a jejda, začínaj mi bejt malý emka, to jsem fakticky v průseru!)... a uvědomila jsem si, kolik záchranných bodů pro lidi s ppp jsem vlastně porušila a uplně zbytečně jsem se vystavila stresu.
Tak v první řadě - ty kalhoty mám už dva nebo tři roky a kupovala jsem si je v době, kdy jsem pořád koketovala s hubnutím a plácala se v anorexii. Je jasný, že mi nemůže být pořád stejně oblečení, který jsem nosila v akutní době ppp!!! Kupovala jsem si v obchodě určenym spíš pro náctiletý, takže nějaký M/S/L vůbec nemá smysl řešit. Taky jsem ignorovala doporučení Kristýny, že je dobrý si cedulky od oblečení odstřihávat - právě z tohohle vyšilovacího důvodu. A navíc jsem si je oblíkla, i když jsem dopředu tušila, že mi už asi nebudou uplně pohodlně sedět (ale přece se do nich narvu, že jo! jo, narvu, ale co to se mnou pak udělá... a nedej Bože, teprve co by to bylo za záchvat, kdybych se do nich vůbec nenarvala!).

Takže kalhoty jsem poslala dál (oblečení z principu nevyhazuju). A udělala jsem čistku ve svojí skříni. A zopakovala jsem si pár zásad, který můžou bejt k dobru každýmu člověku, kterej se ohledně svýho vzhledu necítí uplně sebevědomě.

Protože jsem se nakonec docela rozepsala, ty zásadní tipy JAK NEBLÁZNIT Z OBLEČENÍ najdete v samostatnym článku.

Teď si jdu dát oběd :)
 

Přidat komentář
|
Zobrazit komentáře
| Nahoru ▲

Žádné komentáře tu ještě nejsou, buď první!

Skrýt komentáře